Novinky
V lednu proběhlo setkání členů PFIcz. Součástí byla prezentace změn v PFIcz a plán na další rok. A samozřejmě nefomrální popovídání.
Kurz pohanství a magie, který pořádala PFIcz je od dnešního dne definitivně zrušen.
Tento kurz provede začátečníky i mírně pokročilé základními praktickými dovednostmi i teoretickými informacemi z oblasti pohanství a magie.
Právě jsme se vrátili ze Samhainového víkendu a vložili jsme fotografie na náš web.
Jak nejspíše již většina z vás ví, Isaac Bonewits zakladatel a uznávaný pohan je momentálně vážně nemocný a je hospitalizován v nemocnici s rakovinou.
I když jsme do organizace koncertu Damh the Barda v Praze společně s Eastwickem šli s obavami - náš úspěch byl potěšující.
Minulý víkend jsme pořádali spoustu akcí a proto následuja mohutná aktulizace a přidávání fotografií na náš web.
Hrdě oznamujeme, že 19. srpna byla přijata Noiřina "Cesta zaslíbení" (Dedicant Path) a kontinentální Evropa tak získává svého prvního druida, který dokončil v ADF základní výcvik.
Tento svůj čerstvý moskevský zážitek jsem původně popsal pro interní potřeby Rodné víry, avšak jsem si pak řekl, že by nebylo špatné ho dát i sem, i když reprezentuje tu negativní tvář ruského pohanství, avšak rozhodně neprospěje zavírat před tím oči. Pozn. SSO-SRV = Svaz slovanských obcí slovanské rodné víry, je to jedna z větších organizací v Rusku.
Základní charakteristika pohanství
Zde najdete velmi obecnou charakteristiku toho, co spojuje většinu pohanských tradic a co obvykle chápeme pod pojmem pohanství. Další názory na tuto problematiku a příbuzné úvahy najdete tady.
Co je to pohanství?
Definice pohanství: Polyteistické nebo panteistické náboženství uctívající přírodu.
Definice pohana: Následovník polyteistického nebo panteistického náboženství uctívajícího přírodu.
Pohanství je náboženství předků celého lidského společenství. Tento prastarý náboženský přístup je stále aktuální po celém světě, ať už se jedná o komplexní civilizace typu Japonska nebo Indie nebo o méně sofistikované kultury kmenových společenství. Zároveň se jedná o přístup staroevropksých náboženství, známých především z klasické antiky (Persie, Egypt, Řecko a Řím), stejně jako z tehdejšího světa „barbarů“ na severu. Evropská forma tohoto fenoménu se znovu dostává na světlo v moderním západním světě jakožto vyjádření určitých náboženských priorit a potřeb.
Pohanský přístup má obecně tři základní aspekty. Jeho následovníci uctívají přírodu vyznávají mnoho božstev, ať už se jedná o Bohy nebo Bohyně.
Uctívání přírody
V pohanském náboženství je kromě jiného často důležitý duch místa, ať už se jedná o personifikaci přírodního jevu (hory, jezera, prameny) nebo strážné božstvo s mnoha aspekty jako například Athéna, Bohyně Athén. Cyklus roku v přírodě často přináší s ročními obdobími různá témata a jako takový jej mnoho pohanů vnímá jako model duchovního růstu a obnovy. Zároveň jsou s některými obdobími spojeny kontakty s určitými božstvy podle jejich příbuznosti s ročními dobami. Pro mnoho pohanů je Země posvátná. Ve starém Řecku bylo Zemi vždy obětováno první víno, přestože sama neměla žádné kněžstvo ani chrámy.
Polyteismus: Polarita a různorodost
Velký počet pohanských božstev odráží různorodost přírody a života. Někteří pohané vnímají Bohyně a Bohy jako společenství individualit zrovna tak jako existuje v tomto světě velmi rozmanité společenství lidských bytostí. Jiní (například uctívači Isis a Osirida nebo pohané fungující na bázi tradice Wicca) vnímají všechny Bohyně jako Velkou Bohyni a všechny Bohy a jako jednoho Boha, jejich harmonická interakce je tajemstvím vesmíru. Jiní se pro změnu domnívají, že existuje nadřazený božský princip, který „zároveň chce i nechce býti nazýván Diem“ (jak píše Herakleitos v pátém století př. n. l.) nebo který je nazýván Velkou Matkou všech věcí jako byla například Isis pro romanopisce Apuleia v prvním století našeho letopočtu nebo je nazýván Velkou Bohyní, což se týká poměrně velkého počtu dnešních pohanů. Ostatní, jako například císař Julian, velký obnovitel pohanství v křesťanské antice nebo mnoho hunduistických mystiků, věří v abstraktní vyšší princip, který je původem všech věcí. Nicméně i tento myšlenkový směr uznává, že existují další duchovní bytosti stejné povahy jako je tato nadřazená bytost a nejsou ani falešnými ani pouze částečnými božstvy. Pohané, kteří uctívají Jeden princip jsou někdy nazývání henoteisty, čili vyznavači nadřazeného božského principu, na rozdíl od monoteistů, kteří věří v jediné pravdivé božstvo, přičemž všechna ostatní božstva jsou pro ně falešná.
Bohyně
Všechna pohanská náboženství uznávají ženskou část božství. Náboženství bez Bohyň může být sotva klasifikováno jako pohanské. Některé směry jako např. kult Odina nebo Mithry rovněž dávají jistou exkluzivitu mužskému bohu, ale na rozdíl od monoteistů nepopírají realitu jiných Bohů a Bohyň. Protikladem jsou ne-pohanská náboženství (např. judaismus, křesťanství nebo islám), které popírají samotnou myšlenku ženského božství. Anglikánský Londýnský biskup dokonce jednou před pár lety prohlásil, že náboženství s Bohyněmi jsou zdegenerovaná...
Další charakteristiky
V mnoha pohanských tradicích se setkáváme s božstvy předků a jejich uctíváním. V anglosaské Anglii často šlechta odvozovala svůj rodokmen od Boha, obvykle to byl Woden a keltští králové byli pro změnu vzdálenými potomky Boha Beli a Bohyně Anny. Místní a národní hrdinové mohou být rovněž zbožšťovány podobně jako Julius Caesar. V prakticky všech pohanských společenstvích se také setkáváme s domácími božstvy. Tyto mohou zahrnovat uctívané dávné předky, ale i nedávno zesnulé, kteří se rozhodli z nějakého dobrého důvodu neopustit tento svět. Zároveň mohou tato božstva představovat duchy místa ať už se jedná o personifikované bytosti jako může být např. duch pramene nebo nepersonifikované bytosti zejména ze zvířecí říše či celé skupiny duchů (elfové v Anglii, malí lidé v Irsku, koboldi v Německu atd.).Domácí chrám je často zaměřen na kult těchto bytostí, přičemž rok co rok mohou být prováděny zvláštní rituály k jejich uctění. Existují také duchové krbu, kterým bývá denně obětováno jídlo a pití a v některých případech se na jejich počest každoročně koná rituál uhašení a opětovného zapálení ohně. Díky domácím rituálům a rituálům předků se udržuje kontinuita a předáváním rysů a účelů z minulosti se tak zabezpečuje význam budoucnosti.
Takže ne všechna pohanská náboženství jsou veřejná, mnoho z nich je domácích. Ne všichna pohanská božstva jsou humanoidní nad-bytosti, mnoho z nich je elementální povahy nebo kolektivní povahy. Máme co do činění s náboženstvím, které se prolíná s každodenním životem v celé jeho šíři.
Uctívání přírody nevyhnutelně souvisí s tím, že ji vnímáme jakožto manifestaci božského spíše než neutrální neživý objekt. Jedním z důsledků tohoto pohledu je přijetí věštby a magie jakožto součásti života. V pohanské minulosti patřilo k takovým praktikám například věštění z letu ptáků nebo vnitřností obětovaných zvířat. K dnešním známým metodám patří například věštění z čajových lístků. Stejně tak je praktikováno věštění ze znaků, které nám byly dány Bohy jako je například metání kamenů za účelem čtení geomantických vzorců, metání run nebo stébel podle I-ťingu. Pohané často věří, že svět božství obvykle odpoví na skutečnou žádost o danou informaci. Pro podobné účely se používá rovněž jasnovidectví a různé techniky transu.
Moderní pohanství
Jak už bylo řečeno, pohanství respektuje pluralitu, aniž by předjímalo ostatní cesty jako chybné jenom proto, že jsou odlišné. Zároveň uctívá přírodní svět, ze kterého se západní svět moderních technologií stále více izoluje. Pohanství si váží ženského principu, který se objevuje v podobě mnoha Bohyň v různých panteonech. Díky těmto faktorům je zřejmé, že pohanství může v lidem z evropského prostředí mnoho nabídnout. Koneckonců se také stává čím dál populárnějším směrem. Zejména v okamžicích, kdy si lidé uvědomují, že jako takové je dědictvím jejich předků. Demokracie byla například vynalezena starými atéňany a mnohem později pak znovu objevena pohanskými kolonizátory Islandu, kde byl založen nejstarší evropský parlament. Naše současná láska k umění byla podporována již v antickém Řecku. Vzpomeňme si na okázalé antické motivy a chrámy, které například neměly žádné místo v ikonografickém křesťanství a islámu. Rozvoj vědy začal touhou řeků a babylóňanů po poznání skrytých vzorců a mechanismů v přírodě, rozvoj člověka jakožto kulturní osobnosti byl v období renesance převzat z Cicerova díla. V pohanských městech středozemí se venkovský svět vždy těšil pozornosti jejich obyvatel. Ve městech se stavěly parky a zahrady (dokonce i zoologické), což jsou věci, které přebírá teprve moderní Evropa, a sice ani tak její náboženství knih nebo ateismus jako spíše antikou inspirovanými staviteli a hledači osvícení.
V současném pohanství je společenství zastoupeno většími skupinami, které znovu dobývají svá posvátná místa a znovu objevují staré obyčeje (zejména východní Evropa), aby tak navrátily člověka zpět Zemi. Zároveň nalézáme jednotlivce kráčející po duchovní stezce ať už o samotě nebo ve skupinách (především západní Evropa a ostatní neevropské země, které převzaly naši kulturu), kteří uctívají stará Božstva a navrací se k pateonům našich předků. Mnoho pohanů západního světa praktikuje uctívání životní síly s potěšením a beze studu do té míry, pokud jejich obyčeje neškodí ostatním. Moderní pohané jsou často lidé nad věcí, jsou sami se sebou šťastní a zvláště ženy oplývají vznešeností, která se mimo pohanské kruhy obtížně hledá.
Moderní pohané nejsou svázání zvyky zavedených náboženství ani dogmaty těch "zjevených", často jsou velmi kreativní, hraví a individualističtí. Jsou si vědomi důležitosti individuální duše člověka stejně jako její komunikace s vyššími silami. Můžeme si snadno všimnout vysoké míry respektu ke všemu živému a tendence účastnit se či spolu sdílet namísto tendence vládnout. V popředí tohoto hnutí je fenomén, který dramatik Eugene O'Neil popisuje jako "kreativní pohanské stvrzení života". Tyto skutečnosti přinášejí do náboženského a sociální života nové prvky pluralismu bez fragmentace a tvořivosti bez anarchie. Jsem svědky návratu prastarého způsobu myšlení a života v podobě, která naplňuje potřeby současného světa.
Autor: Prudence Jones
Překlad: Jakub Achrer
